Tomáš Hoskovec – Principy celostní filologie (teoretická přednáška)
Jazyk, předmět lingvistiky a medium veškeré filologie, není autonomní objekt, k němuž by šlo volně přistupovat z té či oné strany; jazyk je výkladový konstrukt, jímž objasňujeme jazykovou komunikaci, takže jej musíme důsledně pojímat v logice našeho vlastního konstruktu. Přednáška vyloží, co je skutečná empirická danost veškeré filologie, jakou roli přitom hraje text, mluvený i psaný, a že jazyk co výkladový konstrukt je nutně dvojjediný: vystupuje zároveň jako abstraktní systém (kde platí kantovské «zákony nutnosti») i jako sociální instituce (kde naopak platí kantovské «zákony svobody»). V obojím pojetí jsou jazykové jednotky bifaciální znaky saussure’ovské povahy, s nimiž je nutné manipulovat podle specifických zásad. Když se člověk oprostí od jistých, žel dosti rozšířených návyků a zlozvyků, je to velmi přirozené a překvapivě účinné. Jako praktikum ke své čistě teoretické přednášce nabízí vyučující obsahový rozbor Máchova Máje.
Další poučení najdou zájemci v těchto přílohách:
K historickým souvislostem metodologického semináře se vyjadřuje:
Všechny přiložené soubory jsou autorské texty vyučujícího, který výslovně svoluje, aby se volně stahovaly a dál šířily.
Martin Pokorný – Překlad a výklad textu
Překlad a výklad textu je dvojice aktivit, jež si lze schematicky představit na souvislé škále: obojí – lze tvrdit – je parafrází svého druhu, ovšem překlad se přidržuje elementárních významů a transformuje daný text do odlišného národního jazyka, zatímco výklad směřuje k významům komplexnějším a usiluje o transformaci do odlišného jazyka konceptuálního či ideového. Od tohoto schématu, jež vystihuje běžnou představu o překladu a výkladu (a též jejich vzájemné provázanosti), se lze kriticky a zčásti i polemicky odpíchnout k přesnější reflexi obou pojmů, respektive praktik, jež jsou pod tato záhlaví zařazována.
Překlad bude v přednášce rozmyšlen pomocí modelu soudu – jaké instance, jaké zákonitosti a jaká rozhodnutí ad hoc se při překladu uplatňují? – a též v návaznosti na myšlenku soudu vkusu, přednesenou v Kantově Kritice soudnosti a v mnohém směrodatnou pro moderní uvažování o vztahu obecného a jednotlivého. Praktický rozbor vyjde z českých překladů Obrazu Doriana Graye.
Výklad čili interpretace bude rozmyšlen jak v návaznosti na překlad, tak odtrženě od něj. V jakém smyslu je a není každý překlad výkladem? V čem jsou jejich legitimizační instance shodné, v čem se liší? Jaké je historické pozadí a současný status interpretační praxe? Praktický rozbor vyjde z Dantova Nového života a Komedie.
Ondřej Pešek – Tematická struktura textu a její počítačové zpracování
Tematická struktura textu je hierarchizovanou sítí sémantických vztahů, které jsou vyjádřeny lexikálně-syntaktickými konfiguracemi různé komplexnosti. Současné počítačové nástroje umožňují tuto síť identifikovat a zobrazovat. Pro identifikaci prominentních témat jsou komputační aplikace nenahraditelným pomocníkem zejména v případě objemných textových dat. Pro zobrazování tematické struktury textu je možné využít všech funkcionalit, které počítače nabízejí: grafy, diagramy apod. V semináři předvedeme možnosti těchto nástrojů, přičemž budeme vycházet z předpokladu, že jazykový význam v textu je výslednicí synergického působení všech významotvorných složek komunikátu.
Tomáš Hoskovec – Obsahový rozbor Máchova Máje (seminární praktikum)
Základem a zároveň vrcholem vzdělanosti je rozumět textu. Veškeré jazykové studium, počínaje studiem jazyka mateřského, je výcvikem v rozumění textům. Jazyk je prostředí, ve kterém texty vznikají a interpretují se. Texty samy vznikají proto, aby se jim rozumělo, rozumění přitom nelze dosáhnout jinak než interpretací. Text básnický je pro výcvik rozumění mimořádně vhodný: je významově bohatý, ve své výstavbě složitý a můžeme předpokládat, že vznikl reflektovaně; kdo se naučí rozumět básním co textům zvláštním, snadno porozumí i textům obyčejným.
Máchův Máj je mimořádné dílo českého písemnictví. Každý se o něm učil a snad každý přitom též zažil, že co mu o Máji vykládali, výkladem Máje vlastně nebylo. Takové zážitky vedou často k postoji, že básně se vykládat nedají, že se místo toho mají prožívat. V prožívání básní nikdo nikomu nebrání, jen bychom při tom prožívání neměli zapomínat, že naše prožitky vycházejí z toho, jak básnickému textu rozumíme, a že o svých prožitcích nakonec stejně chceme mluvit; k tomu potřebujeme zvnějšnit, totiž objektivizovat naše rozumění prožívanému textu.
Cílem semináře je předvést, že textu lze rozumět způsobem objektivizovatelnýn a nadosobně platným, že takové rozumění se dá kultivovat a prohlubovat; s prožitkem se přitom nevylučuje, samo jej naopak zkvalitňuje, ba vůbec umožňuje. Dotaz, o čem báseň je, není naivní; konfrontuje nás se závažnou skutečností, že obsah básně je složitá struktúra. Obsah velké a dobré, čili «silné» básně je pak struktúra natolik složitá, že z ní dokážeme vnímat vždy jen některé aspekty: odtud mnohovýznamovost básně; nicméně mnohovýznamovost nutno uznat za normální, ba inherentní vlastnost obecně každého textu.
Seminář staví na aparátu celostní filologie. Vyloží, jak se v konkrétním textu stanovuje výskyt jistých minimálních významových hodnot, přičemž objektívnost takových hodnot vychází ze systémové, tedy nadosobně závazné platnosti jazyka; dále vyloží, že z distribuce minimálních významových hodnot v textu lze vyzdvihnout specifické konfigurace, a právě těmi obsahovou stavbu básně popisujeme. Nenabízíme nové výklady Máje, na jaké dosud nikdo nepřišel: nabízíme reflektovaný výklad nadosobně závazného rozumění textu, na němž se jako konkrétní kultúrně-historické jazykové společenství dokážeme shodnout a jež se přitom dobře shoduje s rozuměním intuitívním. Snadno se ku příkladu shodneme, že ústředním tematem prvního zpěvu Máje je «marná láska», druhého pak «existenciální úzkost». Celostní filologie má nástroje, jak pojmy jako «marná láska», či «existenciální úzkost» konstruovat z jazykového materiálu podle jazykových norem: ty jsou ze své podstaty sociálními normami jistého kultúrně-historického společenství. Konstrukce sama je zároveň synchronní i diachronní: rozebíráme-li báseň starou téměř dvě stě let, pak objektivizujeme kolektívní rozumění, jež je nutně současné, a přitom postupujeme v nejvyšší možné míře historicky poučeně; jazyk je zároveň snadno proměnlivý i velmi setrvalý.
Pokyny pro účastníky
Přečtěte si laskavě předem (raději dvakrát) celý text Máchova Máje (od dedikace po poznamenání básníkovo), a to v pořádném vydání. Text Máje si vezměte s sebou: budeme s ním průběžně pracovat. Přečtěte si též předem zde uložený materiál «Máchův Máj» (podklady pro seminář), abyste získali představu o historické realitě a materialitě rozebíraného textu.
Jan Volín – Fonetický pohled na význam v jazykových jednotkách
Tradiční pojetí fonetiky implikovalo soustředění na zvukovou formu řečových projevů člověka. By-lo obvyklé nejprve sestavit inventář určitých forem a posléze hledat pro každou z nich uplatnění v jazykovém systému. Upozadění funkcí řečových jevů a jednotek však vede k popisům plochým, nezáživným, ale především neomluvitelně neúplným. Přednáška představí metodologickou alternativu spočívající v přesměrování zájmu na význam či funkci zkoumaných jednotek, od nichž se teprve badatel vydává k popisu forem. Na příkladu studie týkající se českých zjišťovacích otázek otevírá prostor pro diskusi rozšířeného pojetí významu v jazykové komunikaci.
Jakub Říha – Individuální styl a veršová technika
Seminář na nerudovském materiálu představí problematiku individuálního stylu v oblasti veršové techniky. Osou semináře bude rozbor a srovnání řady ukázek, jeho pomocí se pokusíme postihnout autorovu jedinečnost v oblasti výstavby verše, strofy a rýmu.
Veršovaný text se podřizuje specifickému a s časem proměnlivému souboru norem, jež se vztahují k organizaci zvukové stránky jazyka. Znalost a pochopení těchto norem je v první řadě podmínkou pro rozpoznání konkrétního textu co veršovaného, v druhé pro jeho adekvátní interpretaci. Básníci s veršem vědomě pracují a očekávají, že jejich volby v oblasti metra, rytmu, strofiky či rýmu budou čtenářem rozpoznány a pochopeny. Současný čtenář jen zřídka disponuje znalostmi, které by mu to umožnily. Cílem přednášky je tento deficit napravit a posluchače vybavit základními pojmy a nástroji, jež mu umožní lépe porozumět veršové technice.
Literatura
Anežka Charvátová – Překlad literárního textu a problém variant španělštiny
Přednáška se bude zabývat problémy plynoucími z různých lexikálních i morfologických variant latinskoamerické španělštiny v literárních textech: jak obtížná místa najít, jak jim porozumět a jak je adekvátně přeložit do češtiny. Lze vůbec převést do malého jazyka tak bohaté sociální a geografické rozvrstvení jazyka? Smíme se uchýlit k nářečím? Jak zacházet s hovorovostí? Jak moc si může překladatel dovolit neologismy? Co s těžko srozumitelnými obrazy? Jak na různé čtenářské kompetence?
