Tomáš Hoskovec (* 1960)
Za starého režimu dlouho nemohl studovat vůbec, a tak se vzdělával režimu navzdory: s využitím nejrůznějších paralelních struktur studoval moderní i klasickou filologii, filosofii a historii; nakonec se mu podařilo v Praze na Karlovu universitu oficiální vystudovat matematiku. Po pádu starého režimu si lingvistické vzdělání rozšířil ve Francii a na Litvě a následně v Česku oficializoval. Habilitoval se pro obecný a srovnávací jazykozpyt, vypracoval koncept celostní filologie a vedl v ní doktorskou školu; vytvořil program baltských studií co modelový příklad filologického studia evropské složitosti. Přes dvacet let se snažil kultivovat akademické prostředí zevnitř; seznav, že se mu to nedaří, akademické prostředí opustil a působí nadále jako badatel na volné noze. Od obnovení jeho činnosti (1990) se angažuje v Pražském lingvistickém kroužku, nyní v něm zastává funkci předsedy. Jako svrchovaný český stilista píše ve své mateřštině osobním pravopisem – a není to jeho nejhorší vlastnost.
Martin Pokorný (* 1973) vystudoval filosofii a anglistiku na Univerzitě Karlově v Pra-ze, doktorát ze srovnávací literatury obdržel na University of Pennsylvania. Za překlad románu U ptáků plavavých Flanna O’Briena (Rubato 2014) obdržel tvůrčí prémii Obce překladatelů, mezi jeho překlady z poslední doby dále patří: Dylan Thomas, Příhody při shazování kůží (Rubato 2018), David Foster Wallace, Krátké rozhovory s odpornými muži (Rubato 2018), F. S. Fitzgerald, Láska posledního magnáta (Odeon 2018), Muriel Sparková, Nejlepší léta slečny Jean Brodieové (Prostor 2018), Virginia Woolfová, Vlny (3. vyd., Odeon 2019). Ucelenou koncepci filosofie jazyka předložil v knize Řeč: příspěvek k situační fenomenologii (Jitro 2013). Je editorem antologie Čtení o Dantovi Alighierim (Institut pro studium literatury 2016).
Ondřej Pešek působí na Ústavu romanistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Ve své vědecké práci se věnuje francouzské syntaxi v diachronním pohledu, textové lingvistice a zabývá se též dějinami jazykovědného myšlení. Je členem výboru Pražského lingvistického kroužku.
Jan Volín působí jako docent ve Fonetickém ústavu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kam nastoupil v r. 1999. Předtím několik let vyučoval na Pedagogické fakultě UK. Kromě práce se studenty se zabývá výzkumem v oblasti zvukové stránky lidské komunikace. Svou původní specializaci na fonetiku angličtiny a češtiny postupně rozšířil o oblast osvojování řeči, oblast psychologických a pragmatických aspektů řečové komunikace a oblast souvislostí zvukové, zejména prozodické stránky řeči s funkční strukturou mluveného diskurzu. Kromě jiného publikoval také knihu týkající se statistické analýzy fonetických dat a monografii o intonačních spádových jevech v angličtině.
Jakub Říha se zabývá dějinami verše, především rýmem a strofikou. Těžiště jeho práce je v poezii 2. poloviny 19. století (Hálek, Neruda, Vrchlický). Metodologicky vychází z českého strukturalismu, podněty čerpá rovněž z francouzské metriky (B. de Cornulier).
Anežka Charvátová (* 1965) vystudovala na FF UK obor moderní filologie, španělština – francouzština. Od 1996 externě vyučovala španělskou literaturu na FF UK, posléze tamtéž vedla hispanistický překladatelsko-redakční seminář. Od 2000 knižní redaktorka v nakladatelství MF, od února 2005 v Garamondu, kde řídila edici Transatlantika věnovanou španělsky a portugalsky píšícím autorům z obou břehů Atlantiku. Od 2011 redaktorka v nakladatelství FRA, od února 2013 vyučuje na hispanistice v Ústavu translatologie FF UK v Praze. Překládá z francouzštiny, italštiny a zejména ze španělštiny, rediguje, píše doslovy. Působí v Obci překladatelů, je předsedkyní poroty Ceny Jiřího Levého pro začínající překladatele. Za pře-klad románu Vypravěč Maria Vargase Llosy získala r. 2004 překladovou cenu Magnesia Litera, za překlad románu Roberto Bolaña 2666 obdržela r. 2013 Cenu Josefa Jungmanna.
